Březnová soutěž čtenářů – 2. otázka (5. 3. 2019)

V každém věku vyvstávají věci, jež jsou nové a nepředpokládané, protože nevyplývají z minulosti.

Narodil se v roce 1892 v Jižní Africe. Byl anglickým spisovatelem, otcem moderní hrdinské fantasy, ale také význačným jazykovědcem a univerzitním profesorem. V roce 1972 obdržel Řád britského impéria.

Sbohem, země a obloho! Vděčím ti přece za mnoho, ty požehnaný severní kraji, kde bílé nožky přebíhají Lúthien Tinúviel, té nejkrásnější, již kdo zřel. I kdyby svět se v zkázu zřítil a propadl se do nebytí, přece je dobré, že byl stvořen – večer a úsvit, země, moře – neboť byla i Lúthien.

Když mu bylo 16 let, zamiloval se do Edith Brattové, která se později stala předlohou pro postavu Lúthien a navzdory mnoha překážkám se s ní oženil. Po celý zbytek života zůstala jeho jedinou láskou. Vstoupil dobrovolně do armády a v roce 1916 se zúčastnil bitvy u Sommy. Zde se nakazil zákopovou horečkou, byl repatriován a působil jako důstojník v zázemí. Zemřel ve věku 81 let. Na náhrobku v Oxfordu, kde je pochován on i jeho žena, jsou u jejich jmen vytesána i jména Berena a Lúthien.
Nikdy neočekával, že jeho vymyšlené příběhy budou zajímat více než jen úzkou skupinu lidí. Na naléhání bývalého studenta publikoval v roce 1937 knihu, kterou původně napsal jen pro své děti. Kniha se stala natolik populární, že nakladatel požádal o pokračování – vznikl rozsáhlý výpravný román ve třech svazcích. K jeho napsání potřeboval téměř deset let. Román se stal velmi populární a je považován za nejvýznamnější knihu 20. století.
Když začínal psát první kapitolu, domníval se, že bude vyprávět pohádku pro děti, ale postupně příběh stále temněl a stával se vážnějším. Na pozadí hlavního námětu rozehrává útržky dalších příběhů a vykresluje fascinující atmosféru neodhalených tajemství starobylé historie světa Středozemě. Mytologie tohoto světa je dále rozvinuta i v jeho další knize, kterou z pozůstalosti vydal autorův syn Christopher.
Zaujetí jazykovědou ho inspirovalo k vytvoření téměř 15 umělých jazyků. Kromě hluboké znalosti anglosaštiny a staré severštiny hovořil plynule více než tuctem evropských jazyků. Ve své osobní korespondenci zmiňoval, že zvuk finského jazyka zněl jeho uším nejliběji a stal se zdrojem inspirace pro quenijštinu.
Ve 30. letech stál na straně Frankových fašistů, a to proto, že se dočetl, jak španělští republikáni ničili kostely a zabíjeli duchovní. Ale na druhé straně nesnášel Hitlera. Už v roce 1938 stáhl souhlas s publikací svého románu v Německu, protože po něm chtěli doklady o árijském původu. V původní verzi dopisu, který nakonec nebyl odeslán, napsal: „Chápu to tak, že po mně chcete vědět, zda jsem židovského původu. Mohu pouze odpovědět, že lituji, že zřejmě nemám žádné předky pocházející z tohoto nadaného národa.“
Byl stoupencem tradic, přírody, malého zasahování vlády do života lidí, pravicového libertariánství. Rozčilovala ho industrializace společnosti, která podle něj ničila anglický venkov a jednoduchý život. Například celý život nesnášel auta, a kde to šlo, jezdil jen na kole.
„Aurë entuluva! Den zase přijde!

V knize, jejíž název je dnešní hádankou autor stvořil patrně nejkomplexnější a nejpodrobnější umělý svět v umělé literatuře. Líčí stvoření vesmíru a zbudování známého světa, nazvaného Středozem. „Středozem je náš svět“, psal a dodal: „Umístil jsem děj do ryze imaginárního (ač ne úplně nemožného) starobylého období, v němž byl tvar světadílů odlišný.“ Tato imaginární doba je mýtickým obdobím těsně před počátkem lidských dějin a vznikem jakékoliv doložené civilizace.
“Byl Eru, Jediný, který sa v Arde nazývá Ilúvatar; a nejdříve udělal Ainur, Svaté, kteří byli potomstvem jeho myšlenky, a byli s ním dříve, než bylo vytvořeno cokoli jiného.”

Je k nevíře, s jakou vědeckou pečlivostí svůj svět vytvořil a do jakých neuvěřitelných detailů ho vypracoval. Detailně zpracoval dějiny všech národů, od stvoření po „současnost“, vypracoval pro jednotlivé rody genealogické tabulky, vytvořil různé další jazyky, podrobně popsal zvyky jednotlivých ras, přidělil jim různé kalendáře a různé počítání času dle letopočtů. Na mnoha stranách načrtl zeměpis Středozemě a ke každé své knize přiložil mapy míst, kde se odehrává jejich děj, tak, aby na nich mohl čtenář sledovat putování hrdinů.
Kniha u nakladatelů napoprvé neprorazila a byla odmítnuta jako komerčně nevhodná. O dokončení se snažil celý život, ale neúspěšně – měl příliš mnoho verzí jednotlivých příběhů a nevěděl, které z nich vybrat. Po jeho smrti dílo uspořádal a vydal jeho syn.

Otázkou je jméno autora a název díla. A pro zájemce: Rodina autora pocházela z německého Saska. Co znamená v němčině původní tvar jeho jména? Odpověď zašlete na adresu eds@vse.cz

O soutěži