Knihovna

Jak formulovat zadání seminární práce

Jak formulovat zadání seminární práce

Samozřejmě především v souladu s požadavky vyučujícího! Ty ovšem bývají občas vágní, a proto snad pomůže pár rad, jak vybrat téma, aby se vám práce psala snadno a abyste z tvorby práce měli radost.

Zajímavé téma

První (a nejdůležitější) je nalézt v zadaném tématu něco, co vás baví. Co byste rádi sami zjistili, co vám připadá jako zajímavá výzva. Zkuste si odpovědět na otázku, proč jste si dané téma vybrali: co vás na něm opravdu zajímá, jakou má vazbu k tomu, co právě řešíte v běžném životě, jak souvisí se seminárkou, kterou píšete na jiný předmět.

Nevíte-li, zkuste zajít za lidmi, kteří se vybraným tématem/problémem zabývají, popovídejte si s nimi o tom, co zrovna řeší, snažte se zjistit, co je na tématu/problému zajímavé pro ně. Poproste je, aby vám pomohli formulovat zadání; jsou-li v tématu dobří, nebude to pro ně těžké a vám to usnadní práci. Zjišťujte, jestli existují na téma různé pohledy. Promluvte si pak se zastánci jednotlivých směrů, zajímavá témata a problémy se jen pohrnou. Nebojte se, že vás odmítnou, přijdete-li alespoň trochu připraveni.

Otázky

Dalším krokem je nalézt vhodné otázky k tématu. Než je začneme hledat, je třeba zmínit se o třech rovinách otázek/problémů, o kterých je možné psát seminární práce.

„Nejvyšší“ rovinou jsou otázky týkající se pohledu na svět, paradigmatu. Jsou to otázky typu „Je eutanazie správná?“, „Měli by studenti platit školné?“ atd. Jasným poznávacím znamením těchto otázek je, že se ptají na hodnoty, a odpověď na ně závisí na celkovém pohledu na svět. Obvykle bývají formulované jako otázky ANO/NE, a pro obě varianty je možné nalézt dostatek argumentů. Dost těchto otázek se také vyskytuje poměrně dlouhou dobu v médiích, aniž by se nalezla uspokojivá odpověď. Některé otázky mají vyhraněné tábory zastánců a odpůrců. Tyto otázky jsou vhodné pro eseje, nikoli pro seminární práce.

Druhou rovinou jsou obecné postupy řešení. Na této rovině řešíme, jak správně navrhnout informační systém, jak řešit dopravu ve velkých městech, jak efektivně nakládat s odpady. Zřídka se nám podaří v seminárce vymyslet nějakou objevnou metodu, protože jde o problémy, jejichž řešením se už dlouhou dobu zabývá hodně lidí. Abychom přišli s něčím objevným, je třeba se problému dlouhodobě (nejlépe v praxi) věnovat. Výstupem seminárky pak může být v nejlepším případě dobrý přehled dosavadních přístupů.

Obecné postupy jsou východiskem pro třetí rovinu: řešení problému v konkrétní situaci – návrh informačního systému v konkrétním podniku, řešení dopravy na Vinohradech atd. Tedy – je nutné znát, jaké existují k řešení vybraného problému obecné postupy řešení, a z těch vybrat (zkombinovat) nejvhodnější. Také je třeba zjistit konkrétní podmínky, např. kolik aut projede Korunní ulicí na Vinohradech. Na této rovině otázek je možné mluvit o přínosu seminárky: právě aplikace obecných postupů a jejich aplikace do konkrétních podmínek bývá oceňovaným přínosem. Není třeba zdůrazňovat, že tato rovina bývá také nejzajímavější.

Zdroje informací

Jak je vidět výše, už pro formulaci otázek je třeba o problému/tématu mnoho vědět. Těžko najdete zajímavé otázky k tématu, o kterém nevíte vůbec nic. Zkuste si – jen tak, bez jakýchkoli informací – popřemýšlet, co byste psali do seminárky o hospodářském vývoji Mexika v první polovině 90. let. A pak se podívejte třeba do CIA World Factbooku či do Wikipedie, zkuste si k hospodářskému vývoji Mexika nalézt nějaké základní informace a pokuste se otázky formulovat znovu.