24. 12. 2022: A na závěr hádanka: Kdo je autorem tohoto textu?

Byl jednou takový rok, nu, za nic ten celý rok nestál. Pán bůhví, co to tehdy do lidí vlezlo, ale všichni byli v tom roce nějací – mrzcí. Byli zlí, závistiví, jeden druhému nic dobrého neudělal, inu, nějaké mizerné to v tom roce na celém světě bylo. A děti – děti, ty zvlášť v tom roce byly nějak špatné a protivné. Nechtěly se česat a mýt, nechtělo se jim chodit do školy, vybíraly si v jídle, byly hádavé a ubrečené, líné a nepořádné, nedávaly ve škole pozor, ošklivě psaly a špatně počítaly a dělaly do sešitů kaňky, nadávaly si a říkaly škaredá slova a zlobily rodiče, nu, vůbec tedy byly vtom roce náramně nevydařené. Moc špatně to tehdy na světě vypadalo… A už tu byl prosinec a bylo to, zvlášť s těmi dětmi, ještě spíš horší. A tu se stalo, že si Vánoce řekly: Tak vida, už je tu prosinec a v prosinci mají být Vánoce. Ale lidé jsou nedobří a děti čím dále tím protivnější; ani se už dívat na to nemůžeme. Když je to letos s lidmi i dětmi na světě tak špatné, tak jim to za trest uděláme tak, že nepřijdeme, že žádné Vánoce letos nebudeme… Ty Vánoce daly oznámení do novin: CTĚNÉMU OBECENSTVU! Oznamujeme, že za příčinou lidské i dětské špatnosti letos žádné Vánoce nebudeme. S veškerou úctou Vánoce.

[Josef Čapek: Povídejme si děti. O Vánocích, které nechtěly být]