Simon Smith Kuznets

Simon Smith Kuznets se narodil roku 1901 v židovské rodině v Pinsku, Bělorusko. V roce 1922 emigroval do USA za svým otcem, který tam odjel již před I. světovou válkou. Zde prožil celý svůj dospělý život, s výjimkou začátku universitních studií, až do své smrti v americkém Cambridge 8. července 1985. Byl ženatý, měl dvě děti. Na rozdíl od populárních, všeobecně oblíbených osobností prvých tří laureátů Nobelovy ceny za ekonomii (R. Frische, J. Tinbergena a P. Samuelsona) byl S. Kuznets člověk velmi uzavřené až nespolečenské a navenek často až takřka nevlídné povahy, který se téměř vůbec neangažoval ve funkcích národních i mezinárodních akademických a vědeckých společností a stále více se uzavíral do ticha kabinetní vědy.

Profesionální dráha S. Kuznetse je spojena zejména se čtyřmi velkými americkými universitami. S University of Columbia v New Yorku, kde studoval v letech 1922 – 26 (bakalář v r. 1923, magistr 1924, doktorát 1926), s University of Pennsylvania, kde vedle svého hlavního zaměstnání v Národním úřadě ekonomického výzkumu (1927 – 60) vyučoval v letech 1931 – 54, s John Hopkins University, Baltimore, kde v letech 1954 – 60 působil jako profesor politické ekonomie a s Harvard University, Cambridge, na níž přednášel v letech 1960 – 71. Od roku 1971 byl zde angažován jako „profesor emeritus“ a vyučoval jen sporadicky.

Podle S. Kuznetse lze oblast teorie ekonomického růstu stěží teoreticky a ověřitelně zobecnit. Tvrdil, že růstové aspekty, jež nám empirie poskytuje, jsou tak složité a polymorfní, že snaha o vytvoření ucelené teorie, jež by zabezpečovala vždy ověřitelný vztah mezi nimi v libovolných podmínkách prostoru a času, nevede k cíli. Varoval zejména před unáhleným optimismem v prohlašování různých růstových teorií za univerzální nástroje výzkumu a předvídání, neboť pokládal za vždy velmi nejisté, zda určitý model fungování mechanismu ekonomického růstu je úplný, zda relace v něm jsou přesné a exaktně odvoditelné ve vzorcích a rovnicích apod. Význam teorie ekonomického růstu v Kuznetsově pojetí proto nespočívá ve vypracování univerzálně použitelných návodů ke konečným a přesným predikcím, ale v neustálém posilování schopnosti včleňovat stále větší množství empirických dat do analytických vztahů, spojujících různé dílčí procesy. To umožňuje stálou revizi činitelů, určujících ekonomický růst a zpřesňování v hodnocení jeho trajektorií.

Z hlediska metodologie je Kuznetsovou nespornou zásluhou vyjasnění kategorie národního ekonomického produktu a jeho struktury. Na základě toho se pokusil u hlavních zemí o jeho rekonstrukci až do 60. let 19. století, aby tak zjistil nejen tendence jeho vývoje včetně cykličnosti, ale i hlavní hybné síly jeho růstu a aspekty strukturálního vývoje. V posledních letech aktivního působení pak S. Kuznets inklinoval stále více k této strukturální problematice, zabýval se vztahy ekonomického růstu a demografického vývoje a formuloval určité zákonitosti vztahu ekonomického růstu a rozdělovacích procesů.

S. Kuznetse lze sice hodnotit jako osobnost nejvýše rozpornou, ale nelze mu upřít ani jeho významné místo v nejnovějších dějinách vývoje ekonomického myšlení. Jeho myšlenkový odkaz je podnětný zejména v oblasti správné identifikace významu, působení a vzájemné interakce různých faktorů ekonomického růstu, což může být bezesporu inspirativní v mnoha ohledech.