Michael Kremer

Michael Kremer se narodil 12. listopadu 1964 v New Yorku do židovské rodiny. Jeho matka byla profesorkou anglické literatury, která se specializovala na americkou židovskou literaturu a literaturu holokaustu.

Kremer je absolventem Harvard University, na které získal v roce 1985 titul bakaláře a v roce 1992 ekonomický titul Ph.D. V letech 1992-1993 pracoval na Massachusetts Institute of Technology, v létě 1993 byl hostujícím profesorem na University of Chicago a v letech 1993-1999 řádným profesorem na Massachusetts Institute of Technology. Od roku 1999 je profesorem ekonomie rozvoje na Harvard University.

Svůj výzkum zaměřil Kremer na snižování chudoby, často ve vztahu k ekonomii vzdělávání a zdraví. Při společné práci s Esther Duflo a Abhijit Banerjee pomohl prokázat účinnost randomizovaných řízených pokusů při testování navrhovaných opatření proti chudobě. Esther Duflo popsala a ocenila jeho první použití průkopnických experimentálních metod a nazvala ho vizionářem.

Ve svém výzkumu M. Kremer zkoumá vzdělávání, zdraví, vodu a zemědělství v rozvojových zemích. Například v polovině 90. let spolu se svými kolegy v západní Keni zjistil, že příčinou nedostatečných výsledků tamních žáků není nedostupnost učebnic nebo hlad. Na tento výzkum navázali E. Duflo a A. Banerjee a jako hlavní příčinu označili nedostatečné přizpůsobení metod výuky potřebám žáků. V letech 1991–2001 Kremer spolu s americkým ekonomem Edwardem Miguelem experimentálně zkoumali poptávku odčervovacích tablet v Keni. Na základě výsledků jejich výzkumu Světová zdravotnická organizace doporučila, aby léčba v oblastech s více než 20 % nemocností dětí byla zdarma. V roce 2000 M. Kremer, E. Duflo a americký ekonom Jonathan Robinson zahájili sérii studií, zaměřených na otázku, proč farmáři v Subsaharské Africe nevyužívají moderní technologie, například hnojivo. Dokázali, že důvodem je pro farmáře větší důležitost menších výdělků, kterých dosáhnou dříve než vidina většího zisku v budoucnu.

Michael Kremer pomohl vytvořit základy programů bojujících s chudobou, které ovlivnily více než 400 milionů lidí. Jeho experimentální přístup k řešení problému chudoby inspiroval organizace k přehodnocení svých programů a upuštění od těch neefektivních. Pomohl také rozvinout předběžný tržní závazek pro vakcíny, aby stimuloval soukromé investice do výzkumu vakcín a do jejich distribuce v rozvojovém světě.

Je členem American Academy of Arts and Sciences, Světovým ekonomickým fórem byl jmenován Mladým globálním lídrem, byl jmenován jedním z 50 amerických výzkumníků roku a získal ocenění za svou práci v oblasti zdravotnictví a zemědělství. Je také členem nebo i zakladatelem řady neziskových organizací, pomáhajících v různých oblastech v boji s chudobou, například je spoluzakladatelem neziskové organizace Precision Agriculture for Development, podporující inovace pro zlepšení životů farmářů v rozvojových zemích.

V roce 2019 získal Michael Kremer spolu s Esther Duflo a Abhijit Banerjee Nobelovu cena za ekonomii za experimentální přístup ke snižování světové chudoby. Jejich přístup spočívá v tom, že rozsáhlou problematiku boje s chudobou člení na dílčí, snáze řešitelné problémy, které se nejlépe řeší na základě pečlivě navržených experimentů mezi lidmi, kterých se daný problém nejvíce dotýká.