Kamer Daron Acemoglu
Kamer Daron Acemoglu se narodil 3. září 1967 v Istanbulu. Jeho otec Kevork Acemoglu byl komerční právník, přednášející také na Istanbul University. Jeho matka Irma Acemoglu byla ředitelkou arménské základní školy Aramyan Uncuyan v Chalkedonu, kterou Daron navštěvoval. V roce 1986 maturoval na Galatasaray Litesi. Již v té době se začal zajímat o politiku a ekonomiku. V roce 1989 získal titul BA v oboru ekonomie na University of York a o rok později na London School of Economics (LSE) získal titul MSc z ekonometrie a matematické ekonomie. V roce 1992 obhájil na LSE doktorskou práci Essays in Microfundations of Macroeconomics: Contracts and Economic Performance (Eseje z mikrofundací makroekonomie: Smlouvy a ekonomická výkonnost) a získal titul Ph.D. z ekonomie.
Po absolutoriu pracoval jako lektor ekonomie na London School of Economics, odkud v roce 1993 přešel na Massachusetts Institute of Technology (M.I.T.). Zde do roku 2019 postupně působil jako odborný asistent ekonomie, docent ekonomie, profesor ekonomie a profesor aplikované ekonomie a od roku 2019 dosud jako MIT Institute Professor.
Daron Acemoglu je autorem velkého množství odborných článků a publikací (patří mezi nejcitovanější ekonomy), a je také často citovaným autorem ve vysokoškolských osnovách amerických kurzů ekonomie.
Je také voleným členem řady prestižních institucí, například Národní akademie věd, Americké filozofické společnosti, Britské akademie věd, Turecké akademie věd, Americké akademie umění a věd, Ekonometrické společnosti, Evropské ekonomické asociace a Společnosti ekonomů práce.
Jeho akademická práce pokrývá širokou škálu oblastí, včetně politické ekonomie, ekonomického rozvoje, ekonomického růstu, ekonomické teorie, technologických změn, příjmové a mzdové nerovnosti, lidského kapitálu, ekonomiky práce a ekonomiky sítí.
Jeho práce a výsledky výzkumu byly v průběhu let oceněny řadou prestižních cen a grantů a v roce 2024 získal spolu s Jamesem Robinsonem a Simonem Johnsonem Cenu Švédské národní banky za rozvoj ekonomické vědy na památku Alfreda Nobela, tzv. Nobelovu cenu za ekonomii „za studie o tom, jak se utvářejí instituce a jak ovlivňují prosperitu“.
Podle prohlášení Švédské akademie věd laureáti přispěli k pochopení rozdílů v prosperitě mezi národy a ukázali důležitost společenských institucí. Jejich výzkum pomáhá pochopit, proč společnosti se špatným právním systémem a institucemi, které vykořisťují populaci, nevytvářejí růst ani změnu k lepšímu.
Trojice letošních oceněných ekonomů se analýzou vlivu ekonomických a politických institucí na nejrůznější společenské jevy začala spolu s řadou dalších ekonomů intenzivně zabývat kolem roku 2000. Výsledky bádání zveřejnili v řadě odborných článků i publikací, z nichž některé se staly bestsellery. Příčinami nerovností mezi zeměmi se zabývá a čtivou formou je pomáhá objasnit například publikace Why Nations Fail: Power, Prosperity, and Poverty (Proč státy selhávají: Původ moci, prosperity a chudoby), kterou D. Acemoglu spolu s J. Robinsonem vydal v roce 2012. Jedním z přínosů knihy je rozdělení politických a ekonomických institucí na extraktivní (slouží hlavně elitám a vysávají bohatství společnosti v jejich prospěch) a inkluzivní, které do určité míry slouží všem a umožňují podstatné části společnosti zapojit se do rozhodování o jejím směřování. Díky inovativním empirickým metodám dokázali, že pro dlouhodobou ekonomickou prosperitu je skutečně podstatné, zda jsou instituce inkluzivní, nebo zda zvýhodňují pouze ty, kteří jsou u moci.
V průběhu dalšího zkoumání příčin nerovností mezi zeměmi se Acemoglu a Robinson více zabývali otázkou, jak některé země dosáhly svobody a jiné ne. Závěr výkumu, že svoboda představuje velmi „úzký koridor“, ve kterém se podařilo vyvážit vliv státu a společnosti, a že přílišný vliv jednoho i druhého vede k útlaku, zveřejnili v roce 2019 v publikaci The Narrow Corridor: States, Societies and the Fate of Liberty (Úzký koridor: státy, společnosti a osud svobody).
Další důležitou oblastí výzkumu Darona Acemoglua je vliv technologie na společenský blahobyt. Spolu se Simonem Johnsonem zkoumali otázku, jak přetavit technologický pokrok ve sdílenou prosperitu. Výsledky výzkumu společně zveřejnili v roce 2023 v publikaci Power and Progress: Our One Thousand Year Struggle over Technology and Prosperity (Moc a pokrok: Náš tisíciletý boj o technologii a prosperitu) mimo jiné ukázali, že přínosy z technologického pokroku nepřichází automaticky.
Daron Acemoglu je ženatý, spolu s Asuman „Asu“ Özdağlarovou, profesorkou elektrotechniky a informatiky na MIT, mají dva syny.