James Alan Robinson

James Alan Robinson (narozen 1960) je britsko-americký ekonom a politolog. V letech 1979-1982 studoval na London School of Economics and Political Science kde získal bakalářský titul v oboru ekonomie (BSc). Magisterské vzdělání potom absolvoval na University of Warwick (1985-1986) ziskem titulu magistra umění (M.A.) a studium uzavřel v roce 1993 obhajobou doktorátu (Ph.D.) na Yale University.

Po absolutoriu působil nejprve jako přednášející v oboru ekonomie na University of Melbourne, odkud v roce 1995 přešel jako odborný asistent ekonomie na University of Southern California. V letech 1999-2004 působil na University of California v Berkeley, nejprve jako odborný asistent politických věd, poté jako docent politologie a ekonomie. Od roku 2004 byl profesorem na Harvard University a v roce 2015 přešel jako universitní profesor na University of Chicago, kde v současné době působí jako Reverend Dr. Richard L. Pearson Professor of Global Conflict Studies (profesor studií globálních konfliktů).

James Robinson je členem řady prestižních institucí kde zastává různé pozice, například Pearson Institute for the Study and Resolution of Global Conflicts, Global Development Network, Harvard Academy, World Bank’s World Development Reports.

Jeho výzkum je zaměřený zejména na Politickou ekonomii a komparativní politiku a na ekonomický a politický rozvoj a vztahy mezi politickou mocí a institucemi a prosperitou. Jeho práce zkoumá základní příčiny ekonomické a politické divergence jak historicky, tak dnes. Ve výzkumu využívá jak matematické i kvantitativní metody ekonomie spolu s případovými studiemi. Zvláštní zájem má o subsaharskou Afriku a Latinskou Ameriku.

V roce 2020 J. Robinsona ocenila titulem Doctor Honoris Causa Norwegian University a v roce 2024 získal spolu s Daronem Acemoglu a Simonem Johnsonem Cenu Švédské národní banky za rozvoj ekonomické vědy na památku Alfreda Nobela, tzv. Nobelovu cenu za ekonomii „za studie o tom, jak se utvářejí instituce a jak ovlivňují prosperitu“.

Podle prohlášení Švédské akademie věd laureáti přispěli k pochopení rozdílů v prosperitě mezi národy a ukázali důležitost společenských institucí. Jejich výzkum pomáhá pochopit, proč společnosti se špatným právním systémem a institucemi, které vykořisťují populaci, nevytvářejí růst ani změnu k lepšímu. Analýzou vlivu ekonomických a politických institucí na nejrůznější společenské jevy se trojice letošních laureátů začala spolu s řadou dalších ekonomů intenzivně zabývat kolem roku 2000. Výsledky bádání zveřejnili v řadě odborných článků i publikací, z nichž některé se staly bestsellery. Příčinami nerovností mezi zeměmi se zabývá a čtivou formou je pomáhá objasnit například publikace Why Nations Fail: Power, Prosperity, and Poverty (Proč státy selhávají: Původ moci, prosperity a chudoby), kterou D. Acemoglu spolu s J. Robinsonem vydal v roce 2012. Jedním z přínosů knihy je rozdělení politických a ekonomických institucí na extraktivní (slouží hlavně elitám a vysávají bohatství společnosti v jejich prospěch) a inkluzivní, které do určité míry slouží všem a umožňují podstatné části společnosti zapojit se do rozhodování o jejím směřování.  Díky inovativním empirickým metodám dokázali, že pro dlouhodobou ekonomickou prosperitu je skutečně podstatné, zda jsou instituce inkluzivní, nebo zda zvýhodňují  pouze ty, kteří jsou u moci.

V průběhu dalšího zkoumání příčin nerovností mezi zeměmi se Acemoglu a Robinson více zabývali otázkou, jak některé země dosáhly svobody a jiné ne. Závěr výkumu, že svoboda představuje velmi „úzký koridor“, ve kterém se podařilo vyvážit vliv státu a společnosti, a že přílišný vliv jednoho i druhého vede k útlaku, zveřejnili v roce 2019 v publikaci The Narrow Corridor: States, Societies and the Fate of Liberty (Úzký koridor: státy, společnosti a osud svobody).