Daniel Little McFadden

Daniel Little McFadden je profesorem ekonometrie na University of California v Berkeley.

Narodil se 29. července 1937 v Raleigh v Severní Karolině. Studoval nejprve fyziku, ale později se začal zajímat o studium psychologie a ekonomie. V roce 1962 získal titul Ph.D. na University of Minnesota. Poté rok působil na University of Pittsburgh. V roce 1963 se stal členem ekonomické fakulty University of California, Berkeley. Během tří let získal místo docenta (associate professor). Od roku 1979 je profesorem ekonomie na Massachusetts Institute of Technology. V roce 1991 se vrací zpět na University of California, Berkeley a zakládá zde Ekonometrickou laboratoř, špičkové centrum mezinárodního mikroekonomického výzkumu.

McFadden byl několikrát hostujícím profesorem: na University of Chicago v letech 1966-67, na Yale University v letech 1976-77 a na California Institute of Technology v roce 1990. Mezi mnoha dalšími oceněními získal McFadden v roce 1975 medaili Johna Batese Clarka od Americké ekonomické asociace; v roce 1977 se stal členem Americké akademie umění a věd a v roce 1981 členem Národní akademie věd. V roce 1985 přednášel Jahnsson Foundation Lectures v Helsinkách. V roce 1986 získal Frischovu medaili od Ekonometrické společnosti a v roce 2000 Nemmersovu cenu udělovanou Northwestern University.

McFadden významným způsobem přispěl k analýze diskrétní volby (discrete choice analysis). Tato disciplína se zabývá modely, které objasňují, podle jakých pravidel rozhodují jednotlivci nebo firmy při výběru jedné varianty z konečného seznamu alternativních variant. Příklad takového rozhodování je např. rozhodování je např. volba školy pro studium, výběr místa pro strávení dovolené nebo způsob dopravy do zaměstnání. Původně se chování jednotlivců v těchto situacích modelovalo psychometricky jako výsledek souhry náhodných jevů. McFadden se přiklonil k modelům deterministickým, které vyhovují hlavně pro účely ekonomických analýz, kdy ani tak nejde o objasnění duševních pochodů jednotlivce, ale spíše o stanovení podílu zkoumané populace, která se zachová určitým způsobem.

Už v 60. letech McFadden pracoval na vývoji metod, které by byly schopny s poměrně velkou přesností odhadnout, jakou roli hraje věk, příjem a vzdělání při volbě různých ekonomických možností. Jedna z prvních McFaddenových studií sledovala, jak věk, příjem a vzdělání ovlivňují výběr dopravních prostředků a jak přitom jednotlivé skupiny posuzují cenové a časové náklady. Této metodě vděčí systém veřejné dopravy BART v oblasti Sanfranciského zálivu za svůj úspěch a tento návrh mnozí uvádějí jako jednu z průkopnických prací při řešení velkých praktických problémů s pomocí ekonometrických metod. Dalším příkladem je rozmístění telefonních služeb či domovů pro seniory ve stejné oblasti .

McFadden použil ekonomickou teorii vlastního zájmu, a aplikoval ji na životně nejdůležitější rozhodnutí: kdy vstoupit do manželství, kolik mít dětí, jaké povolání si zvolit. Vlastní teoretické ekonometrické modely McFadden použil i v roce 1989, kdy vypracoval studii o škodách a sociálních dopadech havárie ropného tankeru Exxon Valdez.

Metody, které McFadden vyvinul, jsou dnes rutinně používány při studiu tak rozmanitých oblastí, jako je poptávka po dopravě, migrace, poptávka po zboží dlouhodobé spotřeby, výběr zaměstnání a místa bydliště.

Nejen, že jeho práce přinesly vědcům nový pohled na rozhodování ekonomických subjektů, ale jelikož se zaměřil na praktické řešení nejdůležitějších komplexních sociálních problémů, měl zásadní vliv i na veřejnou politiku.

Jak sám říká: „Motivací mé práce bylo vždy řešení aktuálních problémů.“