Simon H. Johnson

Simon H. Johnson se narodil 16. ledna 1963 v Sheffieldu. V rámci PPE (interdisciplinární studium) studoval filozofii, politiku a ekonomii na Corpus Christi College v Oxfordu, kde v roce 1984 získal bakalářský titul (BA). Ve studiu pokračoval na University of Manchester a v roce 1986 obhájil s vyznamenáním magisterský titul v oboru ekonomie (MA). V doktorském studiu pokračoval na Massachusetts Institute of Technology (MIT). V roce 1989 úspěšně obhájil dizertační práci Inflation, intermediation, and economic activity (Inflace, intervence a ekonomická činnost) a získal doktorát (Ph.D.).

Po absolutoriu byl Johnson do roku 1991 mladším vědcem na Harvard University, kde byl členem  akademie pro mezinárodní a oblastní studia. V letech 1991 až 1997 učil v Severní Karolíně na Duke University’s Fuqua School of Business. V roce 1997 nastoupil na fakultu MIT a v roce 2002 byl jmenován profesorem. Na MIT je výzkumnou pobočkou v Blueprint Labs, spoluřídí iniciativu MIT Shaping the Future of Work a vede její Global Economics and Management Group.  Od roku 2004 působí jako profesor podnikání na MIT Sloan School of Management.

Pracoval také jako hlavní ekonom Mezinárodního měnového fondu (2007-2008) a jako vedoucí pracovník Peterson Institute for International Economics (2008-2019). Johnson je členem řady prestižních institucí, například International Advisory Council at the Center for Social and Economic Research (CASE), Congressional Budget Office’s Panel of Economic Advisers, je také členem redakční rady čtyř akademických ekonomických časopisů.

Jeho práce a výsledky výzkumu byly v průběhu let oceněny řadou prestižních cen. V roce 2024 získal spolu s Jamesem Robinsonem a Daronem Acemoglu Cenu Švédské národní banky za rozvoj ekonomické vědy na památku Alfreda Nobela, tzv. Nobelovu cenu za ekonomii „za studie o tom, jak se utvářejí instituce a jak ovlivňují prosperitu“.

Ve svém výzkumu se S. Johnson zabývá například státními financemi, státním dluhem, ekonomickým rozvojem. Značnou část práce také zaměřil na výzkum vývoje technologií a jejich sociálních a politických důsledků. Spolu s Daronem Acemoglu zkoumali otázku, jak přetavit technologický pokrok ve sdílenou prosperitu. Výsledky výzkumu společně zveřejnili v roce 2023 v publikaci Power and Progress: Our One Thousand Year Struggle over Technology and Prosperity (Moc a pokrok: Náš tisíciletý boj o technologii a prosperitu) mimo jiné ukázali, že přínosy z technologického pokroku nepřichází automaticky.