Esther Duflo
Esther Duflo se narodila 25. října 1972 v Paříži jako dcera pediatričky a matematika, její matka se často angažovala v humanitárních projektech. Po absolvování střední školy začala E. Duflo na pařížské École normale supérieure studovat historii, o kterou se zajímala již od dětství, později začala zvažovat kariéru v civilních službách nebo politice. V roce 1993 se na 10 měsíců přestěhovala do Moskvy, kde působila jako asistentka výzkumu francouzského ekonoma spolupracujícího s Centrální ruskou bankou, a také amerického poradce ruského ministra financí, ekonoma Jeffrey Sachse. Na základě těchto zkušeností se rozhodla více věnovat ekonomii. V roce 1994 úspěšně ukončila bakalářské studium historie a ekonomie na École normale supérieure a v roce 1995 získala magisterský titul na DELTA, nyní École d’économie de Paris, spojené s Université PSL a École normale supérieure. V roce 1999 získala titul Ph.D z ekonomie na Massachusetts Institute of Technology. Její disertační práce, zaměřená na účinky indonéského programu rozvoje škol, poskytla přesvědčivý důkaz, že více vzdělání vedlo v rozvojové zemi ke zvýšení mezd.
Od ukončení studia tato francouzsko-americká ekonomka pracuje jako profesorka zmírňování chudoby a ekonomie rozvoje na Massachusetts Institute of Technology, s výjimkou pobytu na Princeton University v letech 2001–2002. V roce 2002 se po udělení definitivy stala jednou z nejmladších stálých členek fakulty. Svůj výzkum E. Duflo zaměřuje na mikroekonomická témata v rozvojových zemích, včetně chování domácností, vzdělávání, zdraví a přístupu k financím.
Duflo je spoluzakladatelkou a ředitelkou Abdul Latif Jameel Poverty Action Lab, působí jako výzkumná spolupracovnice National Bureau of Economic Research (NBER), je členkou představenstva Bureau for Research and Economic Analysis of Development (BREAD) a ředitelkou Center for Economic and Policy Research’s development economics program.
Byla zakládající redaktorkou American Economic Journal: Applied Economics, redaktorkou časopisu The American Economic Review a spoluredaktorkou časopisů The Review of Economics and Statistics a Journal of Development Economics, je členkou redakční rady Annual Review of Economics a členkou Human Capital Research Programme v rámci International Growth Centre. Píše také měsíční sloupek pro francouzský deník Libération. V roce 2008 obdržela cenu Frontier of Knowledge za rozvojovou spolupráci, zaměřenou na hodnocení vývoje v oblasti sociálního zabezpečení.
V roce 2019 získala Esther Duflo společně s Abhijit Banerjeem a Michaelem Kremerem Nobelovu cenu za ekonomii „za experimentální přístup ke snižování světové chudoby“. Stala se tak druhou ženou a do té doby nejmladším oceněným za ekonomii.
Spolu s kolegy byla hybnou silou při prosazování experimentů v terénu jako důležité metodologie objevování příčinných vztahů v ekonomii. Jejich nový přístup, jak získat spolehlivé odpovědi ohledně nejlepších způsobů boje se světovou chudobou, ve stručnosti, spočívající v dělení na menší, lépe zvladatelné problémy ukázal, že tyto dílčí problémy se nejlépe řeší na základě pečlivě navržených experimentů mezi lidmi, kterých se daný problém nejvíce dotýká.
Esther Duflo se v roce 2015 provdala za kolegu A. Banerjee, mají spolu dvě děti.